Mince řecko-baktrijského království Eukratides I. (171–135 př. Kr.)

25.03.2011 13:37

Michal Mašek - Publikováno v MB 4/208

Po přehledu jednotlivých panovníků z rodu krále Euthydema, který přinesla předchozí vydání našeho časopisu, nastoupila na pomyslný baktrijský trůn nová královská dynastie. Její zakladatel, král Eukratides I. se stal zároveň jejím nejvýznamnějším a nejmocnějším představitelem. Vzhled jeho mincí ovlivnil ražby dalších řecko-baktrijských a indo-řeckých králů, jeho ražby byly napodobovány kočovnými kmeny a staly se i vzorem pro neúspěšného vzbouřence proti seleukovské vládě – Timarcha.

Eukratidův nástup k moci datuje Justinův záznam, ve kterém se zmiňuje o shodné době počátku vlády Eukratida a Mitridata I. Jakkoliv Justin zdůrazňuje Eukratidovy zásluhy a schopnosti, připomíná neschopnost Řeků vytvořit v oblasti stabilní státní útvar, což předznamenalo jejich konec.

Eukratides zahájil svou kariéru zřejmě jako vyšší úředník či spíše velitel některé řecké posádky na periferii království. Je možné, že byl podobně jako euthydemovci vzdálený příbuzný seleukovského rodu. Tato skutečnost legitimizovala jeho vládní aspirace. S největší pravděpodobností byl po matce spřízněn se seleukovským královským dvorem. Tuto skutečnost dokládají obrazy na jeho genealogických tetradrachmách,

které zobrazují Eukratidovy rodiče, Heliokla a Laodiku. Zatímco Eukratidův otec Heliokles je prostovlasý, matka Laodika má hlavu ozdobenou diadémem, tedy královskou čelenkou. Diadém byla čelenka, která v době antiky symbolizovala královskou hodnost. Tato čelenka a jméno Laodika, často užívané v seleukovském rodě vypovídá o zmiňované příbuznosti s královským rodem a tudíž relativní oprávněnosti nároku na trůn. Zjednodušeně lze říci, že mocenské převraty a změny vlády v řecké Baktrii probíhaly stále v rámci dvou vzdálených odnoží seleukovské dynastie, euthydemovců a eukratidovců.

Eukratidova vzpoura nezačala příliš úspěšně. Po prvních bojích ho oblehla a uzavřela šedesátitisícová armáda krále Demetria. Eukratides však prokázal své válečnické schopnosti a po neustálých výpadech se se stále zmenšující posádkou dokázal ze sevření uvolnit a po pěti měsících z obklíčeného města uprchl. Zkonsolidoval své síly a dobyl nejprve Baktrii a Sogdinau. V následujících letech postoupil do oblastí ležících na jih od pohoří Hindukúš, do údolí říčky Kábul a dále na východ.

Podle mincovních značek, které byly používány na mincích krále Eukratida a jeho protivníků (králů Antimacha, Antimacha II., Euthydema II., Agathokla a Pantaleona) docházelo k rozšiřování Eukratidovy moci směrem na jihovýchod postupně. Po několika letech přestaly být mince euthydemovských králů emitovány a všechny mincovny razily oběživo pouze pro krále Eukratida. Z tohoto faktu lze vyvodit pouze jediný závěr – euthydemovci byli poraženi. Tato dynastie však zřejmě nebyla zcela zničena a její potomci (přesněji motivy z jejich ražeb, ochranná božstva a přídomky) se objevili v dalších generacích i během Eukratidovy vlády jako spolukrálové. Právě spolupráce s poraženým rodem mohla být jednou z příčin Eukratidovy násilné smrti rukou vlastního syna.

Eukratidova vláda trvala téměř tři desetiletí a představovala zřejmě poslední relativně klidné období v této části helenistického světa. Prosperity a klidu si byl vědom i sám panovník, který na svých pozdějších ražbách uvádí tvar přídomku MEGAS – veliký. Rozšíření titulatury souviselo nejspíš s podmaněním všech území, které spadaly pod pravomoc jeho protivníků. To se stalo zřejmě před rokem 162 př. Kr., neboť v tuto dobu převzal jeho titulaturu i mincovní obrazy vzbouřený seleukovský satrapa Timarchos.

O významu Eukratidovy vlády přeneseně svědčí i množství a variabilita jeho ražeb a jejich zastoupení v nálezech. Jedna z jeho tetradrachem je popsána i v evropském nálezu, v depotu v Bataglia, ve střední Itálii. Rozptyl jeho ražeb v depotech či drobných nálezech zahrnuje celou oblast Asie, spadající pod vliv středomořské kultury.

Detaily Eukratidovy dlouhé vlády jsou zahaleny tajemstvím, analista zaznamenal pouze tragické okolnosti královy smrti. Nejsou však známy ani důvody, které ke královraždě vedly. Justin jednou větou popisuje Eukratidův návrat z války a bezohlednou otcovraždu. Kromě výše uvedeného motivu (spolupráce s potomky poražené dynastie) je možné, že mezi otcem a synem panovaly rozpory v otázce dalšího postupu v situaci, kdy království ohrožovaly nájezdy kočovníků. Mohlo se také jednat o akt soukromé msty, neboť vrah po činu přejel otcovu krev svým vozem a ponechal jeho mrtvolu ležet bez pohřbu na místě činu. Není jisté, který ze synů zavrženíhodný čin spáchal. Literatura, která se tohoto tématu dotýká, usuzuje na jméno pachatele pouze na základě spekulací.

Popis mincí krále Eukratida I.

Eukratidova vláda zanechala pro antickou numismatiku nejvyšší známý nominál – zlatý dvacetistatér, vážící 168 g.

 

Jednalo se zřejmě o účelovou representativní ražbu, symbolizující královu moc a bohatství. Kromě této unikátní mince jsou známé i jeho vzácné zlaté statéry. Eukratides I. je možná také poslední řecko-baktrijský vládce, který vydával zlaté mince. (Statéry, připisované králi Menandrovi se od baktrijských ražeb významně liší a jejich přiřazení konkrétnímu králi lze považovat za sporné.)

Jeho stříbrné mince (podobně jako ražby jeho předchůdců), zejména tetradrachmy a drachmy, jsou stavěny na pomyslný vrchol helenistického mincovního umění. Nelze opominout nádhernou tetradrachmu, znázorňující panovníka v do té doby nevídaném pohledu.

Lícní obraz této mince zachycuje královo poprsí zleva a zezadu. Král se do obrazu otáčí pohledem přes rameno, v pravé ruce třímá kopí, připravené k boji. Celý výjev působí nesmírně dynamicky a živě právě díky neobvyklé kompozici. Pohled přes rameno je jedním ze základních výtvarných postupů, jimiž sochař či malíř dodává obrazu pohyb, akčnost. Odhalené královo poprsí doplňuje přilba a královský diadém. Ačkoliv byl podobný výjev několikrát napodobován pozdějšími baktrijskými (dokonce i římskými) řezači ražebních želez, žádný z nich už nedokázal vtisknout obrazu tolik síly a vitality.

Lícní obraz běžných stříbrných nominálů byl vydáván ve dvou typech. S portrétem zprava v přílbě

nebo s portrétem zprava s královským diadémem ve vlasech.

Někteří autoři přiřazují všechny ražby nesoucí Eukratidovo jméno jednomu panovníkovi (Mitchiner) přičemž nerozlišují dva různé rubní motivy. Čelně stojícího Apolóna se šípem v pravé a s lukem v levé ruce řadí na samý počátek Eukratidovy vlády, kdy ještě neovládal celou svou budoucí říši. Opačný názor, pracující s postulátem, že jeden král připomíná na svých ražbách pouze jednoho patrona, přisuzuje Eukratidovi ražby s rubním obrazem Dioskuriů nebo u nižších nominálů jejich atributů – čepců. Malý rozptyl ražeb s Apolónem lze velmi dobře vysvětlit existencí stejnojmenného spoluvládce, zřejmě jednoho z Eukratidových synů Eukratida II. Některé mince s Apolónem se navíc odlišují i přídomkem Soteros – Spasitel.

 

Základní motivy Eukratidových zlatých a stříbrných nominálů byly popsány v předchozím textu, následující soupis přináší jejich shrnutí. Také v Eukratidově mincovnictví platily ražby dvou váhových řad, atické a bilingvální.

Zlatý dvacetistatér a zlaté statéry atické váhy nesou shodné obrazy. Na líci je to Eukratidův portrét v přilbě s chocholem a ozdobenou rohy zprava. Obraz je uzavřen v perlovci. Rubní straně dominuje obraz Dioskuriů s palmovými ratolestmi na koních, s opisem po obvodě nad jezdci a pod nimi. Stejný obraz nesou i tetradrachmy a drachmy. Rubní strana obolů připomíná královské patrony jejich atributy – čapkami Dioskuriů.

Dioskuriové respektive jejich atributy se objevují i na rubních stranách druhého typu atických stříbrných ražeb s portrétem s diadémem. I v tomto případě je nabídka nominálů shodná – tetradrachmy a drachmy s Dioskury a oboly s jejich atributy.

Stejným rubem, pádícími Dioskury, jsou označené i heroické tetradrachmy s Eukratidovým poprsím s oštěpem a pohledem přes rameno zleva. Na rozdíl od pozdějších nástupců, neumístil tento motiv na nižší nominály, pouze je kombinoval s obrazem obou rodičů na jednom typu genealogických tetradrachem.

Genealogickými ražbami Eukratides připomínal svůj nárok na královský trůn. Jedna strana obsahuje obraz výše popsaných Eukratidových rodičů se jmény v nápisu opisu. Z toho důvodu umístil své jméno do opisu okolo portrétu. I v genealogických ražbách existují dva typy Eukratidových obrazů. Častější typ je portrét v přilbě zprava,

vzácnější je heroický mincovní obraz s opisem. Dochovaly se také genealogické drachmy, v této propagační řadě jediný známý nižší nominál.

Bronzové mince atického váhového standartu vycházejí z mincovního typu hlava v přilbě na líci a pádící Dioskuriové na rubu s opisem a s nápisem. Jsou dochovány tetrachalkony (o váze přibližně 17 g ), trihemichalkony a hemichalkony. Rubní obraz hemichalkonu je zvláštní variantou výjevu – je na něm pouze jeden jezdec. K atickému váhovému standardu patří díky řeckému nápisu na rubu i klipa, vážící 2,12 gramů. Nese na líci portét s diadémem a na rubu čapky Dioskuriů s nápisy.

 

Bilingvální řada Eukratidových ražeb zahrnuje jeden stříbrný nominál, bilingvální drachmu.

Řecký text se na líci klene v opise nad hlavou v přilbě zprava a v nápise pod opisem. Rubní strana používá opět motiv Dioskuriů. V tomto případě oba bratři stojí a drží v rukou oštěpy. Nápis v písmu karosthi je pod obrazem a v opise.

Bronzová bilingvální řada zahrnuje mnoho variant a patří k nejběžnějším baktrijským nominálům. Byla vydávána ve formě pravoúhlých klip ve váze 8,5 g (hemiobol), sekaných z roztepaných bronzových pásků. Nejčastější obrazová kombinace je opět typ hlava v přilbě a řecký nápis na líci a pádící Dioskuriové a karosthi nápisy na rubu.

Eukratidovi I. jsou přiřazeny i bilingvální bronzové klipy se shodnou lícní stranou, ale se stojící Niké či personifikací města Kapisa na rubní straně s nápisy v písmu karosthi. Existuje i vzácná varianta tohoto rubního námětu v kombinaci s lícním obrazem ve formě heroického poprsí s řeckými nápisy. Tyto klipy, dichalkony, byly emitovány v 80ratovém váhovém poměru a vážily okolo 4,25 gramů.

Nižší bronzový nominál, chalkon o váze přibližně 2,12 gramů je zastoupen klipou s portrétem s diadémem a řeckým nápisem. Rubní strana opakuje obraz známý ze stříbrných obolů – čapky Dioskuriů mezi Karosthi nápisy.

Mince Eukratida I. završují řadu umělecky dokonalých stříbrných baktrijských ražeb. Při bližším ohledání mincí králů Euthydema I., Demetria I., Antimacha I. a Eukratida I. dospěje pozorovatel k přesvědčení, že na ražebních kolcích pracovali minimálně dva umělci. První z nich připravoval královské portréty. Zachytil na nich živé obličeje se sarkastickým úsměvem v koutcích úst i vrásky okolo očí. Nápisy na mincích zase svědčí o přesnosti jejich tvůrce a zcela zřetelně je na nich vidět snaha o čitelnost. Jednotlivá písmena jsou puncována, zatímco portréty i postavy na rubních stranách jsou dorývány. Pozdější vládci od této praxe upustili a výtvarná úroveň mincí začala pozvolna upadat.

Životními osudy a smrtí Eukratida I. dospívá historie samostatného řecko-baktrijského helenistického království ke svému vrcholu a také k závěru. Jeho následníci se dostali pod silný tlak kočovných kmenů Jue-č (Yuezhi) a vyklidili Baktrii i Sogdianu. Tento nápor dokumentují archelogické zánikové horizonty, objevené a popsané archeology například v lokalitě Ai-Khanoum. Po vládě Eukratidových synů Platona a Heliokla I. se těžiště helenistické kultury přesunuje na jih od pohoří Hindúkúš.

LIteratura

BERNARD, Paul: Ai Khanum on the Oxus: a Hellenistic City in Central Asia, London 1967

Epitoma Historiarum Philippicarum, ed. John Selby WATSON, London, 1853

MAŠEK, Michal, Odraz vzniku samostatného řecko-baktrijsk