Vládci z rodu krále Euthydema I.

18.03.2011 21:39

 Michal Mašek - Publikováno v časopise MB 3/2008

V přehledu řecko-baktrijských panovníků, který časopis MINCE A BANKOVKY průběžně přináší, doposud chyběl alespoň krátký rodokmen vládnoucího domu dynastie Euthydemovců. Následnictví  jednotlivých panovníků bylo doposud jednoduché. S ubývajícími prameny však přestává být jasno nejen v otázce pořadí vládců, ale také v otázce, zda se pod jedním jménem neukrývají dva stejnojmenní králové. Nedávno publikovaný nález daňového zápisu z období vlády krále Antimacha například potvrdil existenci dvou osobností, skrývajících se pod jedním jménem. Neocenitelnou pomůcku pro stanovení posloupnosti a určení příbuzenských vztahů prvních vládců řecko-baktrijskho království představují tzv. genealogické ražby králů Agathokla, Antimacha a Eukratida. Jejich podrobný popis vyšel v nedávno publikovaném sborníku Peníze v proměnách času VI, tato kapitola pouze připomene dosavadní znalosti a přidá nově objevenou ražbu z řady genealogických tetradrachem králů Agathokla a Antimacha I. Eukratidovy ražby budou zařazeny do samostatné kapitoly, věnované největšímu řecko-baktrijskému králi.

 Třetí kapitola končila zmínkou o králi Euthydemovi II. Není známo, jakým způsobem a ani kdy přesně zemřel. Donedávna bylo obecně přijímáno, že jeho nástupci se stali králové Agathokles, Antimachos I. a Pantaleon, sdružení do tzv. legitimního tria. Pantaleon byl považován za nejmladšího člena skupiny. Jak bude níže uvedeno, vztahy mezi legitimním triem a Eutyhdemem II. bude nutné revidovat, stejně tak vzájemný věkový poměr mezi Agathoklem a Pantaleonem.

Pantaleon 171–160 př. Kr.

Král euthydemovské dynastie, na trůn nastoupil zřejmě mlád. Podle všech indicií působil jako spoluvládce krále Agathokla. Shodné mincovní motivy a portrét velmi mladého muže vedly dlouhou dobu k domněnce, že Pantaleon byl mladší Agathoklův bratr, byl tedy zřejmě dalším synem krále Demetria I. Tento názor vyvrátil objev Agathoklovy genealogické tetra­drachmy pro Pantaleona. Skutečnost, že se její emise v ničem neliší od ostatních genealogických ražeb, vede nutně k závěru, že Pantaleon vládl před Agathoklovým nástupem na trůn (obr. 11). Z tohoto hlediska je nesmírně zajímavá téměř absolutní podobnost mezi ražbami Pantaleona a Agathokla. Vládl zřejmě velmi krátce a Agathokles navazoval na jeho emise.

Pantaleonovy stříbrné ražby (tetra­drachmy, drachmy a oboly v atickém váhovém standardu) nesou portrét zprava a na rubu opět personálně specifického boha, tentokrát trůnícího Dia s oštěpem v levé ruce a tříhlavou Hekatou na ruce pravé (obr. 1). Z popisu vyplývá, že rubní strana ukazuje blízkou vazbu k mincím krále Agathokla. Její hlavní motiv, Zeus, se liší pouze změnou polohy ze stojícího na sedícího boha. Hekaté na Diově ruce třímá jen jednu pochodeň.

Pantaleon je druhý ze skupiny králů, využívajících k ražbě oběživa niklovou slitinu. Na rozdíl od ostatních dvou králů nejsou známy jeho nominály bronzové řady atického standardu. Dosud známé niklové ražby váhově od­povídají dvoudrachmám a vzhledově se neliší od ražeb Agathoklových. Portrét na lícní straně patří Dionýsovi, rubní strana s řeckým nápisem zobrazuje kráčejícího pantera. Pouze jméno v nápisu určuje osobu, která mince vydala, tedy krále Pantaleona (obr. 2).

Podobně jako Agathokles vydal Pantaleon bronzové ražby s nápisy v písmu brahmí. I jejich mincovní obrazy se shodují s obrazy na stejných ražbách Agathoklových. Líc s nápisem „Král Pantaleon“ a stojící lvicí zprava, rubní strana pak nese postavu stojící ženské bohyně s květinou v ruce. Jsou známy pouze nominály v hodnotě 1,5 karshapana ve formě klipy (obr. 3).

 

Agathokles , 171–160 př. Kr.

Podle nápisu na mincích byl zřejmě synem Demetria I. Mincovní typologií patří do skupiny euthydemovských panovníků. Na některých jeho portrétních mincích lze vysledovat souvislosti s mincovnami a s ražbami jeho královských předchůdců..

Běžnou mincovní řadu zahajují stříbrné tetradrachmy v atickém váhovém standardu s portrétem krále Agatho­kla zprava na líci. Rubní strana je opět charakterizována božstvem, tentokrát čelně stojícím Diem. Na pravé ruce nese bohyni Hekaté. Ta drží v každé ruce pochodeň. Zeus se levou rukou opírá o kopí. Po obou stranách mincovního obrazu je řecký nápis „Král Agathokles“. Jsou známy i mince, na kterých je připojeno přízvisko spravedlivý (Dikaios) (obr. 4).

Stříbrná mincovní řada pokračuje následujícími nominály: drachmou, hemidrachmou a obolem, už vždy jen s jednoduchou titulaturou.

Kromě jeho standartních mincí s běžnými portréty a s běžnou titulaturou je nutné se zmínit o jeho pamětních ražbách vydávaných v rámci soupeření s uzurpátorem trůnu a budoucím největším řecko-baktrijským králem Eukratidem I. Podobnou řadu vydal i král Antimachos. Agathokles ji však pojal daleko velkoryseji a ve své sérii vydal několik typů tetradrachem, na kterých se kombinací obrazových motivů a nápisů odvolával na spřízněnost s velkými králi. Své jméno a královský titul s přídomkem Spravedlivý uváděl vždy na rubu mince. Lícní strana patřila předkovi, skutečnému nebo fiktivnímu. Díky této řadě se dochovala linie královského řecko-baktrijského rodu a díky tomu je možné rekonstuovat i následnické vztahy mezi členy jednotlivých dynastií. Není možné určit, zda byl Agathokles inspirován ražbami Antimachovými či naopak.

Genealogické tetradrachmy nesou pouze řecké nápisy a váží přibližně 16,8 g. Patří tedy k ražbám atické váhové řady. Jejich ideologické poselství bylo určeno těm obyvatelům Baktrie, kteří hovořili a uměli číst řecky. Makedonského (či spíše řeckého) obyvatelstva se zřejmě také týkaly dynastické spory. Podrobené domorodé obyvatelstvo s největší pravděpodobností zasahovalo do sporů vládnoucích ­vrstev pouze jako účastník bitev. Vysoká vzácnost těchto ražeb také dokumentuje nízký počet řecké vládnoucí menšiny. Po Alexandrově odchodu zůstalo v Baktrii deset tisíc vojáků, k nimž je nutné připočíst seleukovské posádky. Není známo, jakým způsobem probíhala asimilace s místním obyvatelstvem a zda například sňatek s domorodou ženou vedl k vyloučení či uvolnění svazků s řeckou komunitou. Genealogické teradrachmy dokumentují moc a sílu řecké vládnoucí menšiny, která dokázala po dobu téměř tří staletí vládnout v geograficky i politicky vzdálené oblasti. Domorodé obyvatelstvo s největší pravděpodobností svým počtem několikanásobně převyšovalo množství Řeků. Fakt, že prameny nezaznamenaly vzpoury proti cizincům, a skutečnost, že řecká kultura zanechala významné stopy v archeologických památkách a byla dále přejímána, svědčí nejen o vojenské, ale také o kulturní síle řeckých obyvatel Baktrie a přilehlých zemí.

Agathoklovy genealogické ražby pomáhají též při přiřazování jednotlivých ražeb k určitým panovníkům. Rubní strany totiž zcela striktně dodržují příslušnost toho kterého božského patrona k jednotlivým vládcům tak, jak bylo uvedeno v předcházejících kapitolách. Díky této skutečnosti je možno přiřazovat a tudíž i datovat hůře zachovalé ražby či vyloučit některé hypotetické panovníky.

 

Genealogické ražby - krále Agathokla

Řadu začíná mince s nápisem „Alexandr syn Filipův“ (obr. 5). Lícní obraz odpovídá notoricky známému líci tetradrachmy Alexandra Velikého s hlavou Herakla ve lvím skalpu. Rubní strana nese obraz trůnícího Dia, tedy také výjev z nejznámější helénistické tetradrachmy. Pouze nápis „Spravedlivý král Agathokles“ informuje o tom, že vydavatel je vládce vzdálené Baktrie. Bylo by zavádějící tvrdit, že odkaz na velikého krále starověku měl dokladovat jakési hypotetické příbuzenství s Alexandrovým rodem. S největší pravděpodobností se realisticky uvažující Řek odvolával pouze na ideologické a politické následnictví a hlásil se k odkazu Alexandra Třetího.

Následují ražby, připomínající ­Antiocha II. (obr. 6). V tomto případě je nutné povšimnout si jiné důležité skutečnosti. Rubní strana mince nesla obraz Dia, vrhajícího okřídlený blesk, tedy výjev, který razil Diodotos I. Jeho použití tak dokumentuje oddělenost oběhu jednotlivých emisí. Agathokles ani jeho současníci neznali ražby centrálních oblastí seleukovské říše a vycházeli z obrazů na dochovaných ražbách. Od doby Diodotovy vzpoury uběhlo více než sedmdesát let a je tedy nejvýše pravděpodobné, že se nedochovaly všechny okolnosti vzniku samostatného království, tím méně pak detaily, vztahující se k jednotlivým emisím.

Samotného Diodota (bez možnosti přesného rozlišení mezi prvním či druhým panovníkem stejného jména) připomíná třetí typ ražby. Podle portrétu staršího muže se přikláním k názoru, že rytec vycházel z ražeb Diodota I. (obr. 7). Přidělování genealogických ražeb jednomu nebo druhému z obou králů se mi podle současných znalostí jeví jako zavádějící.

Řada ražeb pokračuje tetradrachmami pro Euthydema I. Ani v jeho případě nestačí tento fakt pouze konstatovat. Jak bylo výše uvedeno, díky délce svého vládnutí vydával král Euthydemos mince s několika portréty, které se s časem měnily tak, jak panovník stárnul. Dalo by se očekávat, že Agathokles vydá pamětní ražbu svého děda pouze s jedním, nejběžnějším a tudíž nejznámějším portrétem. Nestalo se tak. Agathoklovy genealogické tetradrachmy pro Euthydema I. mají dva zcela odlišné portréty. Jsou známé ražby s mladším (obr. 8)

a se starším obličejem (obr. 9).

Mincí se starším portrétem je dochováno relativně více (vždy však pouze v řádech jednotek až desítek kusů). Z uvedeného lze dospět k několika závěrům, které však nemohou platit absolutně a čekají na potvrzení následnými výzkumy či novými objevy. Dva typy Euthydemových pamětních ražeb svědčí o rozsahu jeho mincování i o skutečnosti, že tetradrachmy jednotlivých emisí mohly obíhat společně a dále pak i po vydavatelově smrti – příjemce pamětních mincí zřejmě nemohl být překvapen dvěma různými mincovními obrazy. V opačném případě by pamětní mince ztrácely svůj propagační smysl. Oba typy mincí se liší i mincovními značkami. Jedna z mincí s mladším portrétem nese na rubní straně stopy po úpravách razidla. Důvod jejich přepracování není jasný.

Další z řady genealogických tetradrachem byla připsána Agathoklovu otci, králi Demetriovi I. I v tomto případě použili řezači želez motivy z jeho atických tetradrachem. Na líci vyobrazili Demetriův portrét ve sloním skalpu s nápisem „Demetrius Nepřemožitelný“ (obr. 10). Božstvo na reversu je opět pro Demetria typcký stojící Herakles s nápisy „Spravedlivý král Agathokles“.

Poslední a nejnověji popsaná genealogická ražba patří králi Pantaleonovi. Její objev změnil pohled na posloupnost Demetriových synů a řadí Pantaleona před jeho bratra. Na rubu je opět znázorněn výjev z Pantaleonových vyšších nominálů – trůnící Zeus s Hekatou se dvěma pochodněmi na ruce a nápis „Spravedlivý král Agathokles“. Lícní strana nese Pantaleonův portrét a jméno s přídomkem „Spasitel“ (obr. 11).

Bohužel, není možné určit, ve které fázi vlády nechal Agathokles razit své genealogické mince. Došlo k tomu zřejmě v době po prvních úspěších uzurpátora Eukratida. Je možné, že před otevřeným bojem docházelo k nátlakovým akcím z Eukratidovy strany a ke zdůrazňování jeho nároků na baktrijský trůn. Tato řada musela vzniknout ještě v době míru a s největší pravděpodobností byla odpovědí na  mocenské nároky Eukratidovy strany. Tendenčnost těchto ražeb prokazuje nejen proklamované příbuzenství s Alexandrem, ale také odvolávání se na vztah s diodotovskou dynastií, jejíhož posledního člena, krále Diodota II. připravil o život v boji o trůn Agathokleův děd – král Euthydemos I.

Ražbou pro Pantaleona Agathoklova řada genealogických tetradrachem končí. Její naprostou ojedinělost nepřekonají ani pamětní ražby římských císařů. Shodou okolností odkazoval Agathokles svými mincovními obrazy na nejkrásnější helenistické portrétní ražby. Vznik těchto mincí dokumentuje důkladnost a sofistikovanost bojů o moc v Baktrii.

Antimachos I (171–160 př. Kr.)

Král Antimachos je zobrazován na svých mincích jako starší muž s pro něj typickou pokrývkou hlavy, plochou řeckou čapkou zvanou kausia.*

O jeho původu není z písemných pramenů nic známo, je však považován za syna Euthydema I a mladšího Demetriova bratra. Vládl zřejmě jako Demetriův spolukrál a po jeho smrti vedl boj se vzbouřeným Eukratidem. V souboji se vzdorokrálem používal všech možných zbraní, včetně propagandy. Vydal proto tetradrachmu, v níž připomínal svou spřízněnost s králem Euthydemem I. (obr. 13).

Na tetradrachmě je portrét jeho královského otce. Podobný výklad se nabízí při popisu pamětní tetradrachmy, vydané pro krále Diodota I. (obr. 12).

Dohad, že Antimachos mohl být potomek Diodotova rodu, nekoliduje s výše uváděným popisem příbuzenských vztahů mezi prvními baktrijskými panovníky. Obě ražby se staly propagandistickým nástrojem v boji o moc a byly používány v širším měřítku, než využil král Antimachos.

Antimachovy tetradrachmy nabízejí jednu z mnoha záhad baktrijské numismatiky. Na rubních obrazech je zobrazen řecký bůh vodstva Poseidon (obr. 14).

Jeho vyobrazení svádí k úvahám o významném námořním vítězství . Tuto možnost pečlivě rozebírá Tarn 22. Dospěl k názoru, že pokud opravdu došlo k lodní bitvě, muselo se jednat o vnitrozemní střetnutí na řece či jezeře. Jak bylo výše uvedeno, Antimachos je velmi často na svých mincích vyobrazen s charakteristickou plochou pokrývkou hlavy, zvanou kausia. I jemu lze přiznat určité prvenství – jako první helenistický král začal užívat na svých ražbách titul „božský král“. Jak si vykládat tento neobvyklý počin? Helenistická kulturní tradice podobné megalomanské projevy nepřijímala, ovšem baktrijská numismatika je expresivními přídomky přeplněná. Pozdější králové přidávali ke svým jménům tituly, o jejichž užívání Alexandr možná snil, ale nikdy si nedovolil je použít. Ne tak baktrijští vládci. Po ztrátě bezprostředního kontaktu se středomořím se nejbližším sousedem a tedy i měřítkem stal sousední stát Parthů. Antimachos se zřejmě k užívání titulu rozhodl pod dojmem titulatury parthských králů.

Vydával stříbrné a bronzové nominály. Po Antimachovi I. pokračovala euthydemovská linie další generací vládců. Stejně jako Antimachos se i oni střetávali s jedním z nejvýznamnějších králů východu, s Eukratidem.

V boji s tímto uzurpátorem spolupracoval s dalšími euthydemovskými panovníky Agathoklem a Pantaleonem v alianci, která je v literatuře označována jako legitimní trio. Mincovnictví dvou Antimachových spolukrálů je niklovými ražbami spojeno i s mincovnictvím jejich předchůdce, krále Euthydema II. Podobnou soudobou vazbu mezi Antimachem a Euthydemem II. potvrzuje nově objevená zkřížená ražba tetradrachmy, která nese sice portrét Euthydema II. ale nápisová strana patří králi Antimachovi (NYSale, auction XVII, 9. 1. 2008, nr. 128). Její výskyt významně zasahuje do současného nazírání vztahu Euthydema II. a legitimního tria a hovoří spíše pro souběžnou vládu všech čtyř králů euthydemovského původu.

Zcela nový pohled se otevřel po publikování účetního předpisu, začínající slovy „V době vlády Antimacha I., Eumena a Antimacha…“ Z dokumentu, jehož rozbor by přesáhl rozsah a zaměření článku a vyžaduje samostatný příspěvek, vyplývá, že také král Antimachos po sobě zanechal potomky, přičemž minimálně jeden z nich je Antimachos (král Antimachos II.) Třetí generace rodu krále Euthydema byla tedy široce rozvětvená a tím spíš překvapuje síla a schopnosti krále Eukratida, který dokázal celý tento rod odstavit od moci a převzít vládu nad královstvím.

 

*Kausia ( lat. Causia) je plochá čepka, užívaná makedonskými vojáky. V purpurově rudé barvě byla používána jako odznak vyššího postavení. V helenistických královstvích doplňovala královský diadém, podobně jako v Antimachově případě. V pozdější době začala být používána římskými námořníky a rybáři jako jednoduchá ochrana hlavy před sluncem.

BERNARD, Paul: Ai Khanum on the Oxus: a Hellenistic City in Central Asia, London 1967

MAŠEK, Michal, Odraz vzniku samostatného řecko-baktrijského království v mincovnictví, Peníze v proměnách času VI, Ostrava 2008,s. 9–36

MAŠEK, Michal: Zkřížená ražba z razidel králů Euthydema II. a Antimacha I., v tisku

MITCHINER, Michael: Indo-Greek and Indo-Scythian Coinage, London 1975 (MIG)

NARAIN A. K., The Indo-Greeks, Delhi 1957, reprint 2003, s.

REA, J. R., SENIOR, R. C., HOLLIS, A. S.: A Tax Receipt from Hellenistic Bactria, Zeitschrift für Papyrologie und Epigrafik 104, 1994, s. 261–280.

SEAR, David: Greek Coins and their Values, Volume II., London, 1979 (SG)

The New York Sale, Auction 17, 9. 1. 2008, položka 128.

TARN, William Woodthorpe: The Greeks in Bactria and India, Cambridge 1951, s.