Pravé nebo falešné? - Ražba zlatých dukátů ve středověkých Benátkách

28.03.2011 18:50

Publikováno v MB 6/2008

Již od počátku peněžnictví dělalo padělatelství (nebo v širším smyslu padělání mincí) lidstvu starosti, v souladu s neblahou zásadou, že co má nějakou cenu, stojí za to padělat.

V období renesance vznikl zvláště nebezpečný druh padělání, zaměřený hlavně na sběratele historických ražeb. Také v současné době je setkávání s padělky bolestí pro každého numismatika, neboť nás jako falešný svědek uvádí v historický omyl. Pokud dojde k odhalení padělku, mince rázem ztratí historickou hodnotu. Odhalení padělané mince mrzí historika i sběratele hned z několika důvodů. Nejen, že nelze použít určitá historická fakta, ale novodobý padělek je navíc téměř bez historické i sběratelské hodnoty.

Oba autoři by proto na tomto místě chtěli popsat dva padělky, na které narazili jednak sami, ale také se s nimi setkali v několika renomovaných aukčních domech, a které se teprve nedávno podařilo jednoznačně odhalit (obr.1).

Obr. 1: Výběr několika pravých a falešných zlatých benátských dukátů pozdního středověku. Mistrovsky provedené padělky se ani při bližším zkoumání nedají rozeznat od originálů. Není divu, že se objevují v nabídkách renomovaných aukčních domů dodnes. Chtěli bychom proto numismatiky v následujícím textu seznámit s výsledky vlastního zkoumání, aby tato mistrovská falza neunikla pozornosti sběratelů.

První podezření

Již několik let se na trhu ve zvýšené míře objevují jinak velmi vzácné zlaté dukáty z benátského obchodního impéria z doby pozdního středověku. Těmto zlatým mincím se také říká zecchino (též starší český název cechyny), podle mincovny (benátsky „zeccha“), ve které vznikly. Konkrétně se jedná o zlaté mince dóžat Antonio Veniera (1382-1400) a Michele Stena (1400-1413). Nelze ale vyloučit, že také existují padělky mincí jiných dóžat. Rozsah distributorů těchto padělků prodejců je široký, od renomovaných aukčních domů přes několik zcela seriózních obchodníků, až po soukromé osoby a spíše pochybné obchodníky jedné známé internetové firmy.

První podezření vzniklo, když se delší dobu objevovaly zcela identické zecchyny Antonia Veniera. Pokud o prvních mincích anglický obchodník (jaký obchodník?) tvrdil, že pochází z nálezu pokladu ze severní Itálie a proto jsou identické se stávajícími mincemi, tak o něco později, když se objevily další kusy u jiných prodejců a jako původ byla označována stará soukromá sbírka nebo dokonce potopená loď v Jaderském moři, byl tentýž argument velmi slabý chabě. Porovnání rubu i líce podezřelých zecchynů (viz. obrázek 2 a 3) potvrdilo dokonalou shodu. Zatímco některé mince byly raženy leštěným razidlem (patrně první ražby v pořadí), u ostatních mincí se shodnými stranami jsou umělé „stopy po justování“, patina či jiné úpravy. Padělatel nebo padělatelé jistě v průběhu razidla měnili, aby na sebe co nejdéle neupozornili. Jedná se o ražené mince, provedením a kovem velmi věrné originálu. Padělky ale vykazují několik zvláštností. V případě falešného Venierova dukátu jsou to na lícní straně nápadně slabá ražba v obličeji benátského městského světce sv. Marka, mírně pokřivené písmeno S v opisové legendě i mělká ražba hlavy světce. Dále jsou to dva vodorovné, lehce zakřivené škrábance na okraji mince pod vlajkou a pod nohou svatého Marka. Na rubové straně je nápadným důležitým rozlišovacím znakem to, že Ježíšova svatozář není ve směru vzhůru uzavřena.

Obr. 2: Oba padělky zecchynů Antonia Veniera (1382-1400, mince vlevo, 3,4806 g, ~20 mm) a Michele Stena (1400-1413, mince vpravo, 3,4865 g, ~20 mm), hmotností, stylem, jakostí kovu obsahem zlata a velikostí sotva rozeznatelné od pravých mincí. Rubní strana obou padělků je ze stejného razidla. Nejnápadnějším rozdílem je nahoře neuzavřená Ježíšova svatozář.

Zajímavé je, že padělek dukátů Stena je na lícní straně bez chyb, ale je ražen totožným razidlem pro rubní stranu Venierova dukátu. Jen proto si autoři padělků mincí Stena vlastně všimli. Padělatel (či padělatelé) se očividně pokouší rozšířit výběr falešných dukátů, přičemž neobezřetně použil razidlo rubní strany z předchozího padělku.

Autoři tohoto článku se před nějakým časem překvapivě setkali dokonce s větším množstvím stříbrných mincí dukátového typu Antonia Veniera (obr.3) a další sběratel získal několik z těchto mincí od jednoho bulharského obchodníka.

 

Obr. 3: stříbrný falešný dukát dóžete Antonia Veniera. 2,6 g, 20 mm.

O mincích obecně

O historii a ikonografii benátských dukátů (zecchynů) už toho bylo hodně řečeno i napsáno (viz. např. titulní článek z „Münzen und Papiergeld“, vydání listopad 2007 s titulním obrázkem jednoho dukátu, který byl nyní označen za padělek). Podívejme se nyní jen krátce zpátky do historie: zlatý benátský dukát, jedna z nejvýznamnějších obchodních mincí středověku a novověku, se začala poprvé razit rozhodnutím benátské městské rady ze dne 31. října 1284 v hmotnosti asi 3,5 g a ryzosti přes 98% zlata.

Původní váha a původní označení mince nejsou přesně známy, v historických pramenech se ale říká, že z jedné marky zlata se mělo vyrazit 67 kusů. Při stanovení hmotnosti se vycházelo z benátské marky, která odpovídala kolínské marce o hmotnosti 233,812 g. Hmotnost vážených neodřezaných kusů každopádně kolísá mezi 3,48 a 3,57 g. Podezřelé mince, které jsou k dispozici, váží okolo 3,48 g, proto je možné jejich odlišení od originálů jen na základě hmotnosti. Naštěstí dnes sběratel může využít další metody zkoumání.

 

Obr. 4: Zvětšenina z rastrového elektronického mikroskopu sporných dukátů od M. Stena. Stopy po justifikaci jsou jen na volném poli mince a před reliéfem náhle mizí, tzn., že jsou ražené. Jednoznačný znak padělků. Tabulka níže - pod článkem.Obsahy zlata u posuzovaných mincí a mincí panovníků bezprostředně předcházejících a následujících. Jasně rozpoznatelný je nižší obsah zlata u sporných mincí.Au=zlato, Ag=stříbro, Cu=měď.

 

První průzkumy

Sběratel se snaží odhalit padělky nejdříve pomocí snadno dostupných prostředků. V první řadě je nutno použít odbornou literaturu a zaručeně pravé mince pro srovnání. Naštěstí jsou benátské mince po numismatické stránce velmi dobře zpracované, je dostatek odborné literatury a existuje mnoho vyobrazení a popisů jednotlivých typů mincí.

Obr. 5: Průměrné výsledky pro dva sporné dukáty a čtyři srovnávací mince. Ve srovnání dlouhá čára u sporné mince od Stena svědčí o nesourodosti slitiny, což poukazuje na přidání malých množství ušlechtilého kovu, které mohou být často nehomogenně namíchány. Předpokládá se zde, že sporné mince výrazně nesourodého složení kvůli shodnému razidlu rubní strany pocházejí od stejného výrobce

V našem případě se autoři raději rozhodli ihned pro konzultaci s odborníkem. S padělkem benátského dukátu Antonia Veniera byl osloven benátský expert Andrea Paolucci z Univerzity v Padově, který se středověké numismatice věnuje a je v této oblasti uznávaným expertem. Andrea Paolucci je synem Raffaele Paolucciho, jež je autorem komplexního díla o benátských mincích „Le monete di dogi di Venezia-The coinage of the doges of Venice“. Prof. Paolucci označil posuzovanou minci z 95% za padělek. Je sice známo více variant razidel Antonia Veniara, ale toto razidlo je padělané. Kvalitní provedení poukazuje nejspíše na bulharský původ. Některé detaily jsou menší a slabší, např., hvězdy okolo Ježíše, v perlách mandorly a u svatozáře, písmena jsou špatně provedená, zvláště velké E. Zkoumaná mince má o něco světlejší barvu a hladké pole, naproti tomu pravé mince mají nad polem velmi jemné čárky. To vše posiluje podezření, že se jedná o padělek. Mohli bychom na tomto místě považovat posuzování za uzavřené, protože tíha důkazů převažuje. Potud klasický způsob, který se mnoha lidem bude zdát dostatečný. Díky moderní technice jsme schopni kompletní analýzu sporných mincí dovést do konce a vytvořit tak vědecky podloženou výpověď. To bude náš další krok.

 

Obr. 6: Výřez ze záznamu I-RFA rozdělení prvků pravého dukátu od Veniera (vždy nalevo) a sporného dukátu (na obrázku vždy vpravo). Obrázek zcela nahoře ukazuje příslušný výřez, spodní levý obrázek rozdělení zlata, spodní pravý obrázek rozdělení mědi. Čím je oblast světlejší, tím vyšší je obsah prvku. Nápadné je vyšší množství mědi u podezřelé mince.

Analytické získávání důkazů

Abychom mohli naše podezření objektivně posoudit, musíme mít dostatek důkazů. V našem případě jde hlavně o dvě ústřední otázky. 1. Jaké je složení (a obsah ryzího kovu) podezřelých mincí ve srovnání s moderními slitinami? 2. Je ražba originál nebo byl jen použit původní mincovní kov? Než se pustíme do hledání odpovědí, musíme si ujasnit, že odpovědi můžeme najít pouze s určitou pravděpodobností. Naštěstí moderní materiálová analýza pokročila tak dalece, že často k ověření pravosti není třeba odběr vzorku ze zkoumaného předmětu, to znamená, že vysoce podrobné analýzy je možné provádět bez porušení zkoumaných mincí, což ocení hlavně sběratelé. Pro určení ryzosti a vedlejších příměsí (prvky podílu 1 až 10%) autoři použili μ-fluorescenční rentgenovou analýzu a mřížkovou mikroskopii s analýzou EDX (REM-EDX). Jedná se čistě o metody, které minci vůbec neporuší. Ke stanovení stopových prvků a ke srovnání původních a moderních slitin se mince zkoumali laserovou ablací společně s fyzikálním spektrometrem, zpola nepoškozující materiál mincí. Přitom se vypařilo neviditelné a nezvážitelné množství několika miliardtin gramu laserovým paprskem. Pomocí stopových prvků a poměru izotopů je možné přesně určit slitinu a v optimálním případě i její původ. Pomocí měření vodivosti bylo v kombinaci s výsledky ostatního zkoumání odhadnuto stáří ražby. Abychom nepřekročili rámec tohoto článku, nebudeme zde uvádět přesné funkce a možnosti těchto metod. Za účelem porovnání výsledků jsme zkoumali dvě prokazatelně pravé mince obou dóžat i další zecchyny všemi zmíněnými analytickými metodami.

 

Obr. 7: Výřez ze záznamu rozdělení prvků pravého dukátu od Stena (na každém obrázku vlevo) a podezřelého dukátu (vždy vpravo). Obrázek vlevo nahoře ukazuje zkoumaný výřez, vpravo nahoře rozdělení zlata, obrázek vlevo dole rozdělení mědi, vpravo dole rozdělení křemíku (ze zbytků ochranné povrchové vrstvy na bázi křemíku). I zde je nápadný vyšší obsah mědi u podezřelé mince.

Výsledky a shrnutí

Nejprve uvedeme viditelné detaily, které odborníci popsali: Písmena E a G v opisech mají neobvykle špičaté zadní partie, písmeno O vybíhá ostře do jedné strany. U brady dóžete je mašle příliš daleko od krku, což je pro mince dóžat Veniera a Stena netypické. Nejnápadnějším znakem podezřelých dukátů je v horní části nedokončená Ježíšova svatozář. Na mincích Veniera je v obličeji sv. Marka výrazně slabá ražba a velké písmeno S vedle jeho hlavy je trochu nepovedené. Vpravo pod nohou světce jsou dva malé škrábance. Na podezřelých mincích Stena má Marek silnější obličej a v očních jamkách nemá oči. Střížky sporných mincí mají znatelně rovnoměrnější tloušťku a na středověké poměry jsou tak příliš dokonalé. Nastavení razidel pro avers a revers se odlišuje, stejně jako u pravých dukátů.

Obr. 8: Na rozdíl od pravých mincí vykazují podezřelé mince od Veniera a Stena neobvyklé červené měděné vměstky (<10 μm). Svědčí to o špatně stanovené tavící technologie.

Optické zkoušky pomocí mřížkového mikroskopu ukázaly, že podezřelé mince mají při srovnaní příliš hladký povrch, skoro žádné stopy po použití a vyražené stopy po kontrole váhy a rozměrů jako jednoznačný znak padělku.

Zkoušky vodivosti a rentgenové fluorescence prokázaly vyšší obsah mědi u sporných mincí a celkově o 1 až 2% nižší obsah zlata. Pravé mince pro srovnání vykazují obsah zlata, který je shodný s dříve provedenými zkouškami většího množství dukátů. Zjištěné nesourodosti materiálu sporných mincí svědčí o nedokonalé technologii tavení. Dokazují to i výsledky analýzy laserové ablace. Výrazně proměnlivé poměry izotopů olova svědčí o tom, že u všech zkoumaných mincí byly slitiny zlata vyráběny ze surovin různého původu. Sporné dukáty k tomu mají znaky moderních slitin, popřípadě surovin.

Obr. 9: Vyříznutá hvězda v mandorle na rubu dukátu. Analyzovaný kráter je viditelný teprve pod silným zvětšením ( délka hrany obrázku přibližně 0,13 mm!) a ve správném osvětlení. Nová metoda umožňuje provádět velice podrobné analýzy, které dokáží určit přesné složení a částečně i původ slitiny.

Výsledky analýz je možné shrnout takto: podezřelé mince je možné s pravděpodobností hraničící s jistotou prohlásit za moderní padělky. Zbývá doufat, že zveřejněním těchto výsledků svět numismatiků bude ohledně těchto nebezpečných padělků pozornější a padělky ze seriozních numismatických obchodů a aukcí zmizí.

 

Obr. 4: Dodatek - tabulka

Panovník	Au (váha %)	Ag (váha %)	Cu (váha %)	Vodivost (MS/m)
Dukat Antonio Venier (1382–1400)	99,3 ± 0,3	0,4 ± 0,3	0,2 ± 0,1	36,0 ± 0,1
Verdächtiger Dukat Antonio Venier	98,1 ± 0,3	0,8 ± 0,2	1,1 ± 0,1	27,7 ± 0,9
Dukat Michell Steno (1400–1413)	99,1 ± 0,6	0,6 ± 0,6	0,4 ± 0,3	35,5 ± 0,3
Verdächtiger Michell Steno	97,1 ± 1,2	0,7 ± 1,2	2,3 ± 1,0	18,5 ± 0,2
Dukat Andrea Dandolo (1343–1354)	99,4 ± 0,4	0,4 ± 0,4	0,2 ± 0,0	40,8 ± 0,3
Dukat Francesco Foscari (1423–1457)	99,4 ± 0,2	0,4 ± 0,2	0,2 ± 0,0	36,9 ± 0,6

Obsahy zlata u posuzovaných mincí a mincí panovníků bezprostředně předcházejících a následujících. Jasně rozpoznatelný je nižší obsah zlata u sporných mincí.Au=zlato, Ag=stříbro, Cu=měď.