Otakar Dušek - Zprava dobrý, zleva tanky!
Jakub Tureček - Pubikováno v MB 4/2008
Říct o Otakaru Duškovi, že je medailér, by bylo sice pravdivé, nicméně poměrně zavádějící. (Krásné) medaile jsou částí jeho práce a to poměrně oblíbenou. Řekněme tedy, že Otakar Dušek je umělec – designér. Ovšem zatím poslední počin tohoto umělce nenechal časopis MINCE A BANKOVKY na pochybách, že je nutné tohoto sympatického člověka představit i vám – čtenářům.
Jak jste se dostal k mincím a medailím?
Ve druhém ročníku na UMPRUM, kde jsem studoval v ateliéru Písma a typografie u profesora Jana Solpery akad. mal., jsem se dostal k soutěžním podmínkám na návrh mince. Jednalo se o soutěž určenou pro sochaře do třiceti let. Přestože nejsem sochař a mé zkušenosti s tvorbou mincí byly v té době nulové, měl jsem nutkání se této soutěže zúčastnit. Naprosto jasně si vzpomínám, jak lopotně vznikal model mé první mince. Nebylo kde brát zkušenosti. Můj návrh nakonec nečekaně získal tři ze čtyř vypsaných cen, což bylo pro mě velkým překvapením. Následně jsem byl osloven, zda bych nechtěl pracovat na návrzích oficiálních pamětních mincí. Tuhle nabídku České národní banky jsem přijal.
Ve vašem portfoliu skutečně najdeme i dvě realizované pamětní mince – jak byste porovnal práci na mincích a na medailích?
Jedná se o dva naprosto jiné způsoby práce a myšlení. Pracujete-li na mincích, je zadavatelem zakázky Česká národní banka. Ta se pasuje do role znalce a vrchního arbitra vypisovaných soutěží, kterých se účastní sochaři a medailéři. Následně vybere návrh určený k realizaci. Ten prohlašuje za nejlepší možný v dané chvíli. Všechno je to jakási hra, kde vůbec nejde o to přinést nový a zásadní pohled na mincovní tvorbu. Naopak, pokud jste bez invence a nenarušujete zaběhané stereotypy, jste vítán. Nových prvků a přístupů se lidé v této instituci děsí. Chápu to. Mají strach o své pozice. Proto je vždy mnohem pohodlnější realizovat věc, která nepřináší nic nového a ani zajímavého, ale je tu naprostá jistota, že realizace proběhne bez problémů. Z mého pohledu je to naprosté mrhání časem, energií i daným materiálem. Po zhruba dvou letech, kdy jsem se pokoušel pracovat na návrzích pro ČNB jsem pochopil, že moje snaha přinášet nová řešení je zde naprosto nepřijatelná. Můj odchod byl nevyhnutelný.
Následně jsem se dostal do velice nezáviděníhodné situace. Jediné, co jsem měl, byla moje touha pracovat v tomto oboru. Rozhodl jsem se tedy, že pokud nemohu pracovat pro ČNB, budu jí konkurovat. Nešlo mi o konkurenci kvantitativní nýbrž kvalitativní. Během šesti let se mi podařilo sestavit tým velice schopných spolupracovníků a naše společné úsilí dává vzniknout medailím, které jsou ve svém pojetí zcela nové. Základem mé práce je zde naprostá tvůrčí svoboda. Nikdo nemá právo zasahovat do mých návrhů. Nikdy se nenechám limitovat technologií nebo leností lidí ve výrobě. Jsem to já, kdo celý projekt financuje, proto platím pouze za kvalitně odvedenou práci. Někdy ze mě moji spolupracovníci šílí, ale na druhou stranu nakonec vždy chápou, že jednám v zájmu dané věci. Mé projekty jsou totiž nesrovnatelně náročnější, jak časově tak technologicky, než ražby běžných mincí a medailí.
Pracuji zkrátka diametrálně odlišně než ČNB a to přináší kýžené výsledky. Tvůrčí svoboda v mé práci je však zároveň vyvážena permanentní snahou o získání dostatečného množství finančních prostředků potřebných pro danou realizaci. A to mi neustále komplikuje život. Přesto jsem se svou situací spokojen, protože tvůrčí svobodu nelze ničím nahradit. Je to naprosto nedotknutelná veličina, bez níž nemá smysl přistupovat k této umělecké disciplíně.
Při návrhu mince musíte dodržovat víc „povinných“ parametrů – neomezuje vás to?
U mince musíte dodržovat několik i zcela nesmyslných parametrů. Které mnohdy lidé, vyžadující jejich striktní dodržení, nedokáží vysvětlit. Ale v zásadě je to jedno. Profesionál by se měl umět s takovým omezením vypořádat.
Kde vznikl nápad vytvořit minci s hologramem? Ražba je velice složitá (v ČM byli na tuto minci poměrně hrdí).
Já toto nadšení nesdílím. Mincovna sice odvedla dobrou práci, hologram však v této minci má smysl pouze potud, že v určitém úhlu ukazuje správnou barevnost symbolů státního znaku. Aby jeho použití mělo jasný důvod, navrhoval jsem využití určitého flop effectu. Šlo o to, že by se ve zlatě při čelním pohledu objevil český královský lev, při otočení doleva moravská orlice a při otočení doprava slezská. Určitým lidem se ale nechtělo komplikovat si život, tak je hologram zcela statický a v zásadě samoúčelný. Tak to bylo i v případě mé druhé realizované mince, kde rytec zcela nepřípustně a svévolně změnil výšku reliéfu, aby eliminoval rizika ražby, přestože mnou navrhovaná výška reliéfu byla odzkoušena a ukázalo se, že by mince razit šla. Já na své realizace pro ČNB opravdu nerad vzpomínám. Mou první medailérskou realizací byl původní návrh pamětní mince k 200. výročí ražby pražských grošů. Tento návrh byl však Českou národní bankou shledán jako nerealizovatelný. Půjčil jsem si tedy peníze a zrealizoval jsem ho. Co dodat?!
Byly mince a medaile někdy váš koníček nebo dokonce stále jsou?
Tahle práce je pouze můj koníček. Má-li mít smysl, nemůžete na ní být existenčně závislý. Přesto je to práce, které se plně věnuji.
Jste sběratel?
Ne, nejsem. Kolem sebe jsem nenašel medaile nebo mince, které by mě nadchly. Vlastně jsem neustále konfrontován s tím, že většině „sběratelů“ je prakticky jedno, jak daná mince nebo medaile vypadá. Je to pro ně zpravidla způsob ukládání peněz. Vůbec tomu nerozumím. Moje medaile většinou kupují lidé, kteří obdivují současné umění. Numismatiků je mezi nimi minimum. Ti zpravidla poukazují na to, že stejnou gramáž stříbra mohou v mincích České národní banky získat levněji a navíc se jim moje věci dost často nevejdou do předem připravené zásuvky, což je pro ně naprosto neřešitelný problém. Pravdou ale je, že i British Museum v Londýně si pro moje věci muselo vyčlenit zvláštní prostor.
Plánujete se zúčastnit nějaké další soutěže?
Ne, s Českou národní bankou už nechci nadále být spojován. Práce pro tuto instituci byla přehlídkou ztraceného času. Medaile, které dnes vydávám a které vzbuzují na mezinárodních kláních pozornost, by neměly sebemenší naději na přijetí v bankovních soutěžích. Většina z nich by byla vyřazena hned v prvním kole. Velmi dobře si vzpomínám na výrok tehdejšího šéfa Oddělení platidel, který pronesl směrem k mé práci památnou větu: „Uvědomte si, že tohle tu nikdy nebylo a nebude!“ Jeho slova jsem zkrátka musel vzít na vědomí.
Jak vybíráte témata pro svou práci?
Témata přicházejí sama. Reaguji v zásadě na věci kolem sebe. Nevytvářím si emisní plány.
Z vaší práce by se mohlo zdát, že nejste příznivcem klasické medaile.
To je omyl. Já jsem příznivcem dobré medaile, ať už je pojata jakkoliv.
Kde je podle vás hranice toho, čemu se ještě dá říkat medaile? Narážím na vaši medaili s vodováhou nebo „Poctu politickým vězňum“, kde je jako materiál použit i chléb…
Tohle je otázka spíše pro kunsthistoriky. Ti se zabývají škatulkováním různých přístupů k tvorbě. Mě to celkem nezajímá. Považuji za nemožné hledat v dnešní době hranice. Ty jsou pouze v nás, nikoliv v umění. Jen autor rozhoduje o tom, co medaile je či není. Můj přístup je zcela konceptuální. Pro mou tvorbu je vždy důležitý příběh. Někdy však umělci balancují na prazvláštní hraně, k níž se já nechci přiblížit. Nedávno jsem na světovém medailérském kongresu viděl zkroucenou kávovou lžičku, která nesla název Objekt 1. Ano, je zřejmě diskutabilní, jedná-li se ještě o medaili. Pro mě osobně je však tato věc natolik nudná a samoúčelná, že se ji ani nesnažím nikam dále zařazovat.
Jakou svou medaili považujete za nejzdařilejší?
Které ze svých dětí máte nejraději?
Jakým způsobem se dostáváte od návrhu k realizaci? Jdete klasickou cestou (tužka, model…) nebo třeba v něčem používáte počítač?
Na začátku mé práce nemá tužka ani počítač co dělat. Nejdřív musím mít jasno v tématu a jeho zpracování. Jakmile je celý projekt dopodrobna promyšlen, přichází na řadu skica provedená tužkou, která je následně zpracována v počítači. Bez něj si svoji práci vůbec neumím představit. Tady se medaile a další části projektu navrhují do všech detailů, vytváří se technické výkresy sloužící jako podklady pro výrobu a modeluje se výsledný vzhled v trojrozměrném zobrazení. Počítač je pro mne nenahraditelný. Na druhou stranu je třeba mít neustále na paměti, že za mě nic nevymyslí.
Z některých prací je vidět, že máte rád „akci“. Jak vznikala medaile „Stalingrad“, která na sobě nese znaky z dobových mincí stran zúčastněných v konfliktu?
Šlo o příběh dvou vojáků vracejících se z dovolené zpět na frontu s posledními drobnými mincemi v kapse, které však už nikdy nebudou mít šanci utratit. Ty mince nesou atributy obou válčících velmocí. Hlavní myšlenkou celé realizace je zobrazit vražedný kontaktní boj o každý dům i každou místnost v něm. Tak já vnímám bitvu u Stalingradu.
Ústředním motivem této medaile je proto skutečný průstřel, který dělá z každé medaile originál. Navíc vás nutí uvažovat o tom, co vlastně dokáže udělat kulka s kovem a co by zřejmě udělala s lidským tělem. Vytvořit tento průstřel nebylo vůbec jednoduché a jeho realizace trvala déle než čtyři měsíce. Jinak celý projekt byl realizován déle jak rok a půl.
Tato práce se zúročila o dva roky později, kdy byla medaile v roce 2004 oceněna na Světovém medailérském kongresu F.I.D.E.M. v Portugalsku Cenou za přínos k medailérské tvorbě.
K 2. světové válce jste se vrátil poměrně nedávno – připomenutím bitvy u Kursku. Popište, jak jste dospěl k výtvarnému návrhu a rozhodnutí, jak se bude razit.
Posledním pokusem německé armády o převzetí iniciativy na východní frontě byla ofenzíva v prostoru frontového výběžku u města Kursk, která vešla do dějin jako největší střetnutí tankových vojsk v historii. Klíčovou zbraní v rukou Rudé armády, která měla zásadní vliv na její vítězství v této bitvě byl bezpochyby tank T34. Právě proto jsem se rozhodl svou pamětní stříbrnou medaili vydanou k 65. výročí této bitvy vyrazit právě tímto tankem!
Jak jste spokojen s průběhem akce a výsledkem?
Šlo o hodně. Musel jsem se velice zadlužit, abych mohl nakoupit dostatek ryzího stříbra, neboť každá medaile váží cca 373 gramy. Věděl jsem, že jestli se ražba nepovede, bude to na několik let můj poslední projekt. Takže nervy skutečně pracovaly. Po prvních dvou zkouškách se sice ukázalo, že tank je schopen požadovaným způsobem medaili vyrazit, přesto byla obrovská zmetkovitost. Ten poměr byl neakceptovatelný – třináct zmetků na jeden dobrý kus. Veškeré chyby se však podařilo eliminovat a nakonec byla ražba provedena bez jediného zmetku. Bylo to neuvěřitelné. Přirovnal bych to k zázraku.
V současnosti se běžně razí silou 360 t – nebyl 31tunový tank na tuto práci přece jen trochu lehký?
Bylo to ještě horší. Váha celého tanku je navíc ještě rozložena pásy, takže tlak v jediném místě pásu není nic moc. Ale dá se najít řešení i v takové situaci. To je vlastně to, co mě zajímá. Nalézat nová řešení, přestože všichni kolem mne tvrdí, že daná realizace je v podstatě nemožná. V této zemi jsou vůbec populární dvě slova – NEJDE a PROBLÉM.
Vedle výtvarného umění bylo vyražení této medaile velkým kusem produkční práce…
Ano, zajišťoval jsem naprosto vše. Od tanku až po poslední lžíci, která byla hostům k dispozici v rámci občerstvení. Neustále jsem si celou akci v duchu procházel a pokaždé jsem si uvědomil, že jsem na něco zapomněl. Navíc jsem si zajistil natáčení celého projektu pro vlastní prezentaci a ani to nebylo jednoduché. Na tuto realizaci jsem poprvé mohl pozvat své sběratele a přátele. Dokonce se dostavili i novináři. To mě opravdu překvapilo. Moje práce jsou totiž v této zemi narozdíl od zahraničí bez jakékoliv mediální odezvy a vlastně nikoho nezajímají. Například v únoru tohoto roku, kdy jsem vydal pamětní medaili „Pocta politickým vězňům“ k 60. výročí komunistického puče, nikdo z oslovených novinářů na tento projekt nereflektoval. Tato medaile tak byla publikována pouze ve Spojených státech, Velké Británii a Švýcarsku.
Na co se můžeme těšit v budoucnosti? Doufám, že s vaším smyslem pro realistické a autentické medaile nepřemýšlíte o připomínání takových událostí, jako byl Černobyl…
To by byla publicita!!! Jenže mně nejde o to diváka pouze šokovat. To rozhodně není můj styl. Přesto o tomhle tématu jsem už také přemýšlel. Já řeším neustále spíše finanční problém. Mám připraveno několik dalších projektů, které by znamenaly určitý mezník v medailérské tvorbě, ale nenalézám způsob, jak zajistit jejich financování. Pořád naivně čekám na nějaký zásadní zvrat v této oblasti. Už celých deset let...
Doufám, že tyhle problémy se podaří v brzké době vyřešit. Držím palce a děkuji za rozhovor. Na závěr vás můžu ještě ujistit, že je v současné době na trhu médium, které na informace o nových medailích reflektovat bude.
Pamětní stříbrná medaile vydaná u příležitosti 700. výročí zahájení ražby pražských grošů.
Původní návrh pamětní dvousetkorunové mince k 700. výročí zahájení ražby pražských grošů byl v anonymní soutěži České národní banky oceněn 2. cenou s odůvodněním, že se jedná o technicky nerealizovatelnou záležitost.
Vzhledem k tomuto faktu a předchozím zásadním sporům s Komisí pro posuzování uměleckých návrhů ČNB, se autor rozhodl změnit návrh mince na návrh medaile. Vypustil text ČESKÁ REPUBLIKA a nominální hodnotu a zrealizoval tuto ražbu jako soukromý projekt. Na aversní straně je kompozice heraldických zvířat ve státním znaku. Reliéf zvířat byl sejmut z fragmentu původní gotické dlažby v jednom ze sálů Pražského hradu. V rozšířeném excentrickém ražebním okraji je v opisu zahlouben text, který je v provedení proof leštěn! Reversní strana je citací pražského groše. Ve střední části je symbol krále Václava II. V rozšířeném excentrickém ražebním okraji je, stejně tak jako u aversu, v opisu zahlouben text. Ražba této medaile byla realizována ve dvou variantách. Jednak v kvalitě proof a jednak v patinovaném provedení.
Nalezená pamětní stříbrná medaile československého sokolstva
Český vlastenecký spolek Sokol vydal v roce 1932 stříbrnou medaili ke stému výročí narození svého zakladatele Dr. Miroslava Tyrše. Osud této medaile byl bezprostředně ovlivňován politickou situací v Československu. V průběhu druhé světové války byla medaile ukryta před německými okupanty a objevila se až v roce 1945, bohužel jen nakrátko. S nástupem komunistického režimu bylo třeba medaili opět ukrýt. Jeden z představitelů spolku tedy několik medailí zakopal v roce 1948 do země. Tyto medaile byly náhodně objeveny až po 50-ti letech v roce 1998! Na tuto skutečnost upozorňují texty 1948 na aversu a 1998 na reversu medaile. Jedná se tedy o unikátní numismatickou relikvii.
Design etuje evokuje hlavici vrtné soupravy, v níž je vzorek hlíny z místa nálezu. A tak jsou i nadále medaile a země v neustálém kontaktu.
Pamětní stříbrná medaile vydaná k 60. výročí bitvy u Stalingradu
Tato medaile prezentuje myšlenku, že z lidského hlediska není v žádné bitvě vítězů. Tento fakt je vyjádřen silou destrukce, průstřelem plochy medaile, která se nedá technicky ovlivnit a dělá z každého kusu originál. Velmi silný moment zde představuje i vize vojáka přivážejícího si z dovolené poslední drobné mince, které už nikdy nebude mít možnost utratit...
Hlavním motivem aversní strany je prostřelená replika německého 50feniku z roku 1942, jehož letopočet je připomínkou začátku ofenzivy na východní frontě. V leštěném mezikruží je po obvodu medaile anglický opis: + 60TH ANNIVERSARY OF THE BATTLE OF STALINGRAD.
Hlavním motivem reversní strany je prostřelená replika sovětské 10kopějky z roku 1943, připomínající svým letopočtem odražení německých vojsk Rudou armádou u Stalingradu. V leštěném mezikruží je po obvodu medaile český opis: + 60. VÝROČÍ BITVY U STALINGRADU.
Nedílnou součástí medaile je etuje, která tvarem i barvou evokuje krabičku vojenského leštidla na boty. Na jejím horním víčku, uvozeném symbolem kříže, jsou ve třech opisových pruzích anglicko-česky uvedeny název a technické parametry ražby.
Pamětní stříbrná medaile „Václav Havel“
Medaile svým obvodem symbolizuje desetileté funkční období prezidenta České republiky mezi lety 1993-2003.
Hlavním motivem aversní strany, nesoucí v opisu text DISIDENT VÁCLAV HAVEL, je autentický otisk palce Václava Havla v leštěném středovém poli. Papilární linie narozdíl od portrétu zůstávají po celý život stejné a to i ve chvíli, kdy se z disidenta stává prezident. Otisk lze také přeneseně chápat jako symbol stopy, kterou význačná osoba zanechá ve své době...
Reversní strana s textem VÁCLAV HAVEL PREZIDENT ČESKÉ REPUBLIKY 1993-2003 nese autentický podpis Václava Havla.
Vzhledem k autentičnosti otisku palce a podpisu je každá medaile jedinečným artefaktem.
Pamětní stříbrná medaile „Kursk–1943“
Jednou z klíčových bitev druhé světové války byla bitva u Kurska, která vešla do historie jako největší střet tankových vojsk v dějinách. Jejím symbolem se stal sovětský tank T34, díky němuž Rudá armáda nakonec dosáhla rozhodujícího vítězství. Proto byla pamětní medaile „Kursk–1943“ vyražena právě tímto tankem.
Přejetím tankového pásu přes masivní stříbrný hranol došlo k destrukci reversní strany a k vyražení textu „KURSK 1943 KYPCK“ na straně aversní.
Design dřevěné etuje vychází z autentických vojenských beden, které používala německá armáda během druhé světové války. Uvnitř každé etuje je fotodokumentace z realizace projektu.
Otakar Dušek
Narozen: 1974
Studium:
Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze | 1988—1992
Výtvarná škola Václava Hollara v Praze | 1992—1996
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze | 1997—2003 (ateliér Písma a typografie – profesor Jan Solpera akad. mal.)
Ceny:
1998 Cena Asociace umělců medailérů
Cena České mincovny
1. cena České národní banky
1999 1. cena České národní banky
2. cena České národní banky
3. cena České národní banky
2000 1. cena České národní banky
2001
1. cena „Future Designer” – The International Coin Design Competition – Japonsko
2003
Cena Katedry grafiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
2004
Prize for creative struck medal and / or technically innovative medal – International medal congress F.I.D.E.M. 2004 – Portugalsko
2006
2. cena za architektonické řešení veřejného prostoru – Praha
Zastoupení ve veřejných sbírkách:
British Museum, Londýn, Velká Británie
The Royal Coin Cabinet, Stockholm, Švédsko
University museum of Bergen, Norsko
Národní muzeum v Praze, Česká republika
Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Česká republika
Zastoupení v soukromých sbírkách:
Václav Havel, prezident České republiky v letech 1989-2003
Bill Clinton, prezident Spojených států amerických v letech 1993-2001
Jeho Svatost dalajlama
Jeho výsost Norodom Sihamoni král Kambodžský
Množství dalších soukromých sbírek doma i v zahraničí
Přednášková a pedagogická činnost:
od 1994
Pedagog na Střední umělecké škole Václava Hollara – výuka Písma, Typografie a Počítačové grafiky
2002
22. 9. 2002 Přednáška pro Českou numismatickou společnost spojená s prezentací vlastní tvorby - Teplice
2004-5
Central European Advertising Art Institute v Praze – přednášky o grafickém designu
od 2005
Pedagog na Vyšší odborné škole umění a reklamy – výuka Grafického designu
od 2006
Vysoké učení technické v Praze – přednášky o písmu, typografii a grafickém designu
2007 Pecha Kucha Night – prezentace vlastní tvorby
2007
International medal congress F.I.D.E.M. 2007, Colorado Springs, USA – přednáška na téma „Reflections: Artistic freedom in the Czech Republic“ spojená s prezentací vlastní tvorby
2008
13. 1. 2008 Přednáška pro Českou numismatickou společnost spojená s prezentací vlastní tvorby - Teplice
Kontakt:
E-mail: o.dusek@seznam.cz
Web: www.dusek-design.net
Diskusní téma: Otakar Dušek - Zprava dobrý, zleva tanky!
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
